close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sněhulák

26. listopadu 2007 v 15:24 | murkaEva |  Sněhulák
Jako malá si pamatuji každý rok sněhuláka. V Praze jsme ještě nebydleli a sněhu byl dostatek a někdy až nadbytek. Tatínek dokonce jednou postavil medvěda, ale sněhulák....sněhulák stál vždy.
Jak léta utíkala, sněhu bylo pomálu a někdy nenapadl vůbec. Sněhuláků ubývalo a stali se ohroženým druhem. Nejen kvůli nedostatku sněhu,ale i kvůli dětem, tatínkům a maminkám, které třeba nemají čas či chuť vymrznout na zahradě při stavbě bílého symbolu zimy. Ruku na srdce, kdy jste jej postavili naposled? Já než se narodil syn. První zimu bylo sněhu tolik, že jsem nemohla vyjet pomalu s kočárkem. Adámek bral léky a tak sem si nedovolila se vzdálit.Maličkého sněhuláčka jsem však uplácala a postavila na okno.Bratr to dohnal a postavil ho pro nás pod oknem ložnice. Další rok nenapadl sníh vůbec a tak doufám, že letos nás sníh překvapí a my si s Adámkem a manželem toho sněhuláka postavíme.
Co vy a vaše dětství v zimě? Co jste stavěli, jak jste prožívali jako rodina sníh a zimu?
Zdraví vás Evča
PS: těším se na komentáře :-)))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | 27. listopadu 2007 v 11:55 | Reagovat

Ahojíík, také si pamatuji na ty časy, kdy jsme váleli s bráchou ty ohromné sněhové koule - největší, menší a nejmenší... A pak jsme je lepili na sebe a uhlazovali... Bylo to většinou na horách, stavěli jsme s rodiči dokonce i "iglú" a vedle byla postavená nádherná Sněhurka (ne ta z pohádky, ale sněhuláččí holčička), která byla vysoká asi jako já tehdy. V Praze na sídlišti, kde jsme bydleli, bylo ještě tehdy sněhu dost, takže si pamatuji, jak jsme jezdili z kopce na bobech a neustále dokolečka - nahoru a dolů, smáli se tomu, jak to klouže, jak sjíždíme... Tehdy ještě nehrozilo, že bychom někde vjeli do psího hovínka nebo čůránek, dokonce i na jaře jsme si hráli v trávě. To už teď není možné, protože se to na trávě hemží samými hovínky, svým dětem už nedovolím brát sníh z trávy u chodníku, protože je celý zažloutlý od psích loužiček. Když jsem byla malá, tak padal sníh úplně běžně i večer před Mikulášem, takže jsme se vraceli domů ze sáňkování, padal sníh a potkávali jsme trojice čertů, mikulášů a andělů, což se teď také moc často nestává, protože když jsme vyrostli, tak malé děti už před tímto svátkem neměly úctu a házely po nich rajčata, vajíčka, no hrůza... Proto tak nějak přestali chodit po sídlištích, chodí jen po domluvě rodičů k dětem... Dnes už je z okna vidíme jen někdy, jsme ráda, když zahlédnu či potkám alespoň jednu trojici... Těším se, až s dětmi postavíme také velkého "huhuláka", ale myslím, že to asi v Praze nebude, tady spíš jen takové ty mrňousky.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama