
4.12. slaví svátek Barbora. Mnoho dívek si na tento svátek řeže do vázy "barborky" - třešňové větévky, aby se dozvěděli zda se brzy vdají. Vykvetou-li vdají se. Sv. Barbora není ale spojena jen s tímto svátkem. Pojďme se seznámit s dalšími....
Svatá Barbora je patronkou všech horníků, sedláků, věží, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, slévačů zvonů, zedníků, kovářů,kameníků, tesařů, hrobníků, kloboučníků, kuchařů, zvoníků, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelců,pevností, hasičů a umírajících. Je ochránkyní proti ohni,bouřce, horečce a moru. Není s tedy co divit, že při takovém rozsahu svátek světice slavili všichni ti, kdo potřebovali přímluvu a pomoc.
V den svátku sv.Barbory zapalují horníci v dolech Barborčino světlo.
Do dnes se v některých oblastech v Porýní objevuje Barbora po boku Mikuláše a rozdává hodným dětem dárky.Barborky, předvánoční bytosti, se objevovali navečer 3.prosince i v českých zemích. Ještě před druhou světovouválkou chodívali v některých krajích v předvečer svátku světice dospělé dívky v bílích šatech a rozdali dětem dárky.
Jinde zase pěkně oblečená děvčata "chodila Barborkou" na den sv. Barbory vesnicemi po rorátech, klepala na dveře stavení rozdávala cukrová srdíčka od křesťanské mučednice. Říkalo se jim Barborky. Podle lidového vyprávění je na zem spouštěl svatý Petr po zlatém laně či žebříku. Hodné děti dostali dárky a neposlušné vyšlehali metličkou. Barborky chodili ve skupinách - po třech až šesti. Někdy měli kolem pasu uvázanou širokoumodrou nebo červenou pentli a dlouhé vlasy jim halily tvář. Vizáž Barborek se kraj od kraje měnila, někde si vlasy sčesávaly pod plenu a přes obličej spustily tylový závoj,jinde oblékaly bílé punčochy,spodničku,kabát a na hlavu si posadily velký zelený věnec s dlouhou pentlí.Nosili i volné černé nebo bílé šaty, bílé sukně a blůzky nebo jen bílé prostěadlo. K pomoučenému obličeji se hodil bílý šátek. Obouvaly bílé papuče nebo chodily bosy. Nikdy však nezapoměly uzlík s dárky a metlu. Jedna z Barborek zvonívala na zvoneček a občas strašívaly děti prázdnou tykví s vyřezaným obličejem,který uvnitř osvětlovala svíčka. Jedna z Barborek ji nesla na dlouhé tyči a jak chodily od domu k domu, tak ji před vstupem do světnice přistrčily k oknu a metlou šlehaly o sklo. Hodné Barborky se šak chovaly mírně, křesťansky pozdravily, zazpívaly písničku o svaté Barboře a podělily děti ovocem a cukrovím.

Dozvěděli jste se něco nového? Přeji vám příjemný Barborčin den a všem Barkorkám vše nejlepší k svátku, všem dívkám,které si nařežou větévky třešní do váz,aby rozkvetli..... zkrátka ať se vám splní tajná přání.
Vaše Evča
dobrí stranky